DESATERO DOBRÉHO „KYBERNETICKÉHO“ RODIČE

Je třeba respektovat, že životní styl dnešních dětí je zcela odlišný od životního stylu dětství jejich rodičů.

  • Jak se stát zodpovědným online rodičem?

Děti se dnes často ze strany rodičů a „starších generací“ setkávají s nepochopením v podobě odsuzování užívaných moderních technologií – aplikací a služeb s poukazováním na čas strávený jejich užíváním. Slýchávají slova: „My jsme Facebook neměli a taky jsme žili …; Ty děti si dnes neumí hrát a jsou jen na internetu …“. Je tedy pochopitelné, že pokud taková slova dítě od rodičů slýchává často, může cítit jisté překážky svěřit se svým rodičům, pokud by potřebovalo ve virtuálním světě pomoci. Je třeba si uvědomit, že současný životní styl dětí je zcela odlišný od životního stylu rodičů a tuto skutečnost musíme respektovat. Dítě v rodiči spatřuje vzor, hledá u něj rady, pochopení, pomoc – ne odmítnutí nebo odsuzování IT technologií.

Děti mají často více informací o IT technologiích a jsou zdatnější v jejich ovládání než my, rodiče. Řada rodičů si neví rady s tím, jak se postavit ke skutečnosti, že jejich dítě tráví spoustu času na mobilním telefonu, počítači, sociálních sítích ….. „Vždyť to dělají přece všichni.“

Zakazovat – nezakazovat, limitovat – nelimitovat, kontrolovat – nekontrolovat???  Rozhodně limitovat a kontrolovat! 

 Možná vám při rozhodování pomůže následující desatero:

  1. Zajímejte se, ptejte se! A to klidně i dětí, dokážou vám samy spoustu věcí vysvětlit.

Svět informačních a komunikačních technologií je velice dynamické prostředí a k získání patřičného nadhledu je třeba se neustále zajímat o nové online služby, technologické novinky, ale také kybernetické hrozby. Rodičů se toto prostředí zdá být složité, ale děti se v něm orientují velmi dobře! Pokud Vás dítě svými znalostmi v oblasti informačních a komunikačních technologií převyšuje, umožněte mu vás vzdělávat – tímto jednoduchým trikem rodič získá kromě aktivní komunikace s dítětem také přehled o tom, jak na internetu tráví čas, o co jeví zájem.

  1. Buďte i “virtuálním” přítelem a komunikujte

V opravdovém světě chce mít většina rodičů přehled o tom, s kým se jeho dítě stýká –  ve virtuálním světě by tomu nemělo být jinak. Pokud máte možnost, staňte se přítelem svého dítěte na sociálních sítích, které užívá. Buďte ale trpěliví, nenuťte dítě k přátelství, rozhodnutí nechte na něm. Nezískáte tím jen přehled o jeho „virtuálních“ přátelích, ale i další zdroj informací o zálibách nebo momentálních náladách dítěte. Diskutujte o tom, jaké služby na internetu využívá a proč. Ptejte se i na rizika s užívanými službami spojená, poznáte, zda si je jich dítě vědomo a zda by si dokázalo poradit. Pozor ale na unáhlená negativní hodnocení příspěvků na síti. Nechcete dítě kontrolovat a kritizovat vše, co vidíte. Respektujte jeho přátele a důvěru, kterou přijetím do přátel získáte.

  1. Respektujte své dítě

Svět našich dětí je značnou mírou opřen o to, co je právě moderní, nebo jak by se samy vyjádřily – co je IN a TRENDY. Dítě může být kolektivem odmítáno kvůli nošení neznačkových oděvů stejně tak jako kvůli online službám, které užívá nebo naopak neužívá. Nezřídka si dítě zřídí profil na sociální síti i přes zákaz rodičů, neboť je k tomu kolektivem nepřímo donuceno. Bojí se, že pokud by tak neučinilo, mohlo by se stát terčem posměchu nebo až obětí kyberšikany. Mluvte s dětmi i o tom, co už mají všichni, proč to mají všichni, opravdu to mají všichni?…..

  1. I na internetu jsou lži a podvodníci

Naučte děti, že ne vše, co je na internetu psáno, musí být pravdou! A stejně tak jako lidé lžou ve světě reálném, lži jsou i ve světě virtuálním, a ne každý uživatel internetu je ve skutečnosti tím, za koho se vydává. Naučte své dítě ověřovat informace získané na internetu.

  1. Naučte své děti chránit si své soukromí

Upozorněte dítě, aby nikde na internetu nesdělovalo své osobní údaje a vysvětlete proč.

Neuvádět zejména: příjmení, adresu bydliště a školy, přístupová hesla, rodné číslo, číslo mobilního telefonu,

osobní e-mail, věk (hl. u mladších dětí), intimní fotografie, videa a informace, rodinnou, finanční a vztahovou situaci, nepřítomnost rodiny doma (dovolená apod.). Pomáhejte dítěti chránit si své soukromí užitím správných uživatelských jmen k jednotlivým službám a aplikacím a k nim i kvalitních silných hesel. Vysvětlete dětem, že je nebezpečné setkávat se s přáteli z internetu, které osobně neznají.

  1. Posilujte netiketu

Netiketa jsou pravidla slušného chování pro internetové prostředí. Stejně jako v reálném světě je třeba se k ostatním chovat stejně, jako bychom si přáli, aby se ostatní chovali k nám. Pod domnělou anonymitou internetu jsou si uživatelé schopni napsat navzájem i taková slova, která by nikdy v reálném rozhovoru tváří v tvář nikdy neužili. Rovněž dětem vysvětlete, že nevhodným chováním na internetu se může stát i pachatelem trestného činu (např. sdílení obsahu chráněného autorským zákonem, přechovávání dětské pornografie apod.).

  1. Kontrolujte!

Využijte dostupných prostředků k monitorování činnosti svého dítěte ve virtuálním prostředím. V tomto případě se nejedná o nějaké omezování osobní svobody dítěte, jak bývá někdy mylně uváděno. Jedná se o stejnou činnost, jako byste dohlíželi na své dítě na dětském hřišti. Pokud by ze země zvedlo injekční stříkačku a chtělo si s ní hrát, také byste zasáhli! Proto např. namátkově kontrolujte historii navštívených webových stránek nebo komunikaci dítěte – najdete-li závadovou komunikaci, zálohujte ji jako případný důkaz. Jedná-li se o závažnou závadovou komunikaci, kontaktujte Policii ČR a zálohu ponechte odborníkům. V případě potřeby užijte speciální programy na kontrolu činnosti dítěte ve virtuálním prostředí. Nevhodné příspěvky neváhejte nahlásit provozovateli webu.

  1. Buďte oporou – ne vychovatelem

Reagujte na případné nevhodné chování dítěte na internetu přiměřeně, aby nemělo zábrany v budoucnu s vámi o případných problémech hovořit. Nezakazujte dítěti po špatné zkušenosti další užívání internetu nebo jeho služeb. Začne před vámi svou opravdovou činnost skrývat. Rozumně prodiskutujte vzniklý problém a vysvětlete rizika. Vysvětlete, že pokud se stanou obětí virtuálních predátorů, není to jejich chyba a není ostuda se s tím někomu svěřit. V případě potřeby sami vyhledejte pomoc např. na Rodičovské lince 840 111 234 (www.rodicovskalinka.cz) nebo na Policii ČR.

  1. Kontrolujte čas strávený ve virtuálním prostředí

Na základě vzájemné dohody upřesněte pravidla užívání internetu – zejména čas strávený jeho užíváním. Každé dítě je individuální a je třeba rozlišit, zda dítě tráví svůj čas na internetu tři hodiny u počítačové hry nebo hledá informace potřebné do školy. S ohledem na tyto aktivity dokáže každý rodič sám odhadnout optimální dobu strávenou jejich dítětem ve virtuálním prostředí. A pokud je dítě skutečně okouzleno například programováním – světem jedniček a nul, motivujte jej. Pozor na hraní počítačových her. Jsou tak dokonale vymyšlené, že je dítě hrou nuceno, trávit u ní spoustu hodin, aby dosáhlo dalších levelů a výhod.

Nehraješ = zaostáváš a nikdo na tebe nečeká.

  1. Buďte citliví ke změnám v chování dítěte

Jakákoliv změna v chování dítěte může být varovným signálem, že s dítětem nemusí být vše v pořádku. Dítě se mohlo stát obětí kyberšikany nebo může být vydíráno ze strany neznámého pachatele. Laxnost a nečinnost může mít tragické následky.

Sledujte varovné příznaky dítěte:

  • snaží se být více o samotě, přestává otevřeně hovořit o tom, co jej na internetu např. pobavilo
  • při užívání telefonu nebo počítače vyžaduje soukromí, po příchodu rodiče telefon zamyká nebo u počítače přepne okno prohlížeče (či jej zcela vypne)
  • maže svou aktivitu v zařízení (historii prohlížených webových stránek apod.)
  • přestává hovořit o tom, s kým se na internetu stýká a jaké aktivity tam provádí

NĚKTERÁ RIZIKA SPOJENÁ S UŽÍVÁNÍM INTERNETU:

KYBERŠIKANA = (kybernetická – počítačová šikana, angl. cyberbullying) je druh šikany využívající informační a komunikační technologie (počítače, tablety, mobilní telefony, sociální sítě, emaily apod.) k ublížení druhému (vydírání, ubližování, ztrapňování, obtěžování, ohrožování, zastrašování apod.).

KYBERGROOMING – lze vysvětlit jako psychickou manipulaci dítěte dospělým prostřednictvím moderních komunikačních technologií s cílem získat důvěru oběti, vylákat ji na osobní schůzku a zpravidla sexuálně zneužít. Kybergroomer je zpravidla sexuální útočník využívající informační a komunikační technologie k prosazení svého cíle. Často se vydává za jinou osobu, než ve skutečnosti je, dle vybrané oběti.

KYBERSTALKING – lze jednoduše nazvat nebezpečným pronásledováním. Útočník využívá informační a komunikační technologie k dlouhodobému, opakovanému a stupňovanému kontaktování – pronásledování své oběti, ve které chce úmyslně vyvolat pocit strachu o své soukromí, zdraví nebo život.

SEXTING – Slovo sexting je spojení slov sex a textování a znamená posílání textového, fotografického, audio a video obsahu se sexuálním podtextem prostřednictvím informačních a komunikačních technologií. Mezi mladými, a možná by se dalo napsat i dětmi, je sexting velice oblíbenou činností. Není totiž již výjimkou, že případ sextingu, který se dostane do šetření Policie ČR, se týká dětí ve věkovém rozmezí 11 – 13 let.

HAPPY SLAPING – Z anglického překladu „spokojené fackování“. Jedná se o předem naplánované fyzické napadení nic netušící oběti, které je natáčeno zpravidla na mobilní telefon nebo jiné záznamové zařízení. Záznam je poté zveřejněn na internetu, příp. dále šířen.

FLAMING A TROLLING můžeme obecně nazvat provokováním a napadáním uživatelů v diskusních fórech, ale třeba i v rámci komentářů u konkrétního příspěvku na sociálních sítích. Toto napadání a provokování má povětšinou velice hrubý až vulgární ráz.

Troll v diskusích se snaží vyvolat v rámci internetové diskuse hádku ostatních – a to ať metodou přilévání oleje do ohně, tak i tím, že do diskuse vnese jiné, mnohem bouřlivější téma.

Flamer úmyslně vnáší do internetových diskusí vulgarismy a úmyslně napadá jiné uživatele. Své útoky vůči ostatním uživatelům, jež mají jiný názor, stupňuje, někdy eskalují až výhrůžkami.

OSTRAKIZACE – Oběť je vyloučena z okruhu nějaké komunity, kam by měla nebo chtěla patřit. Na internetu je toto vyloučení mnohem citlivější, neboť vyloučení je mnohem zřetelnější – dozví se to více osob.