Letos jsme s Klubem mladého diváka vyměnili učebnice za divadelní programy a školní lavice za čalouněná sedadla. Tři výlety, tři představení, tři zážitky, které nám rozšířily obzory.
V říjnu jsme se v Dejvickém divadle stali dokonce na chvíli i herci. Tahle ekologická jízda s názvem Už to začalo nás přiměla přemýšlet, smát se i nervózně vrtět na židli. Klimatická krize ve zrychleném rytmu, s vtipem a s notnou dávkou ironie. Kdyby o globálním oteplování takhle mluvili ve zprávách, sledují je možná i děti.
V únoru – Naši furianti v Národním divadle. Drama staré, ale stále živé. Klasika českého dramatu v největším stylu – krásná scéna, tradiční kostýmy a vesnické hádky, které by si zasloužily vlastní reality show. Staré dobré hodnoty, čest, pýcha a trocha té rvačky o lukrativní post ponocného.
A do třetice všeho dobrého: Divadlo Minor – Sněhurka is not dead. Pohádka pro postmoderní duši. Zapomeňte na jablka, trpaslíky a princovy polibky. Tohle byla jiná Sněhurka – ironická, bláznivá a dokonale nečekaná. Herci skákali, zpívali, tančili a bourali jednu pohádkovou iluzi za druhou. Děti se smály, dospělí přemýšleli a společně nezbylo než konstatovat:„Jo, divadlo fakt žije!“
Už teď se těšíme, co nás asi čeká příští rok.