Požár zámku

Na zámku panovaly až do roku 1988 středověké poměry. Alespoň co se vytápění týče. V rohu každé místnosti stála pořádná kamna. Ve škole děti u rozpálených kamen svlečené do nátělníků, ty u oken zase v kabátech. Přízemní prostory byly zaplněné uhlím a dřevem. A popel se neustále vynášel do obrovského popeliště na zadním nádvoří. Prostě středověk. Když se přijeli do školy, která na zámku sídlila od roku 1928, podívat novináři z hlavního města, ptali se nás učitelů: „Co tady děláte, proč tu vlastně jste, co vás tu drží?“
Ale v roce 1988 nastala změna k lepšímu. Zámek byl kompletně vybaven novou elektroinstalací. Světla byla sice zavěšena barbarsky na dlouhé ocelové profily u zámeckých stropů, ale skoro celá budova byla vybavena akumulačními kamny. Bohužel SKORO celá, v zámeckých bytech zůstaly kotle a kamínka.
A už se dostávám k 13. březnu 1990. Euforie z rekonstruované školy a pro některé z nás i z nedávné sametové revoluce tímto dnem dostala pořádnou ránu. Šest rodin, které tou dobou bydlely v zámku, mělo půlnoční budíček za zvuku hasičských houkaček. Požár se rozšířil od špatného komína jednoho z bytů nejprve na půdu a pak zachvátil nezadržitelně celou horní část zámku s výjimkou severního křídla. Vítr tenkrát naštěstí vál od severu, oheň tam nepřeskočil.
Celá vesnice to ráno pomáhala vynášet z hořící budovy zařízení školy, bytů a obecního úřadu. Přesto se mnohé, včetně archivu školy, změnilo na popel. A škola, obecní úřad i nájemníci tří bytů začali hledat nová místa svého působení. Ale to je už jiný příběh.
Fotografie jsem pořizoval během záchranných prací, někdy jsem se motal mezi hasiči, nevím jestli bych tam lezl znovu…
A na závěr se vrátím k podtitulku: můj pohled na událost. Byl bych velmi rád, kdyby někdo ze svědků požáru mé vzpomínky komentářem doplnil, případně poopravil. Čtenář si tak udělá celistvější pohled na věc.

Celý Komentář pana Oldřicha Adamce, bývalého ředitele školy. Vloženo 14.1.2008 (JD).

Search

Autor: Jindřich Domín