V pondělí 20. května v 8 hodin ráno odcestovali žáci a žákyně čtvrtých tříd na svou pětidenní školu v přírodě.
Základnou se jim stala chata SPORT SKI v Kořenově, místo jako stvořené pro takový účel. Umístění chaty na samé
hranici Jizerských hor a Krkonoš nabídlo pestrou škálu možností, jak vymezený čas zajímavě naplnit.
Už v pondělí se čtvrťáci vypravili na svůj první výlet za poznáním. Plni odhodlání a nadšení se zakousli do táhlého
stoupání na vrch Hvězda, kde jim byl odměnou pohled do okolí z krásné rozhledny Štěpánka. Ta je nejstarší
rozhlednou v Jizerských horách (její stavba byla dokončena v roce 1892). Počasí bylo nádherné, sil dostatek, a tak
byla zpáteční trasa vedena jinou cestou. Výsledkem bylo objevení nejbližšího okolí ubytovny a na krokoměru
úctyhodných 18,5 kilometru. Večerní program zahrnoval kromě drobných her zapálení táborového ohně a
opékání špekáčků za zvuku kytary, fléten a zpěvu trampských písniček.
Na úterý byla připravena výprava do krkonošského horského střediska Harrachova. Přestože je toto město známé
svými skokanskými můstky, záměrem nebylo prozkoumávat možnosti sportovního vyžití. Prvním cílem se stala
sklárna Novosad & syn na Novém Světě, tradiční ruční výrobce luxusního nápojového skla a lustrů, prý nejstarší
sklárna v Čechách. Čtvrťačky a čtvrťáci si prohlédli nejen výrobu skla a přilehlou brusírnu, ale měli možnost vnímat
i krásu výrobků ze skla v tamním muzeu. Takto inspirováni následně zasedli ke stolkům a v čase tvořivé dílny
zdobili malováním nebo broušením své vlastní sklenice. Harrachov je také místem s nádhernou přírodou, proto se
druhým cílem stal mohutný Mumlavský vodopád. Z Harrachova se do výchozího místa jelo autobusem, vždyť i tak
stateční chodci našlapali více než 16 kilometrů.
Středa byla dnem, kdy bylo možné na vlastní kůži zažít vrtochy počasí v horách. Tehdy totiž nejvíce pršelo.
Program byl upraven tak, aby děti nebyly vystaveny přílišnému nečasu. Dopolední procházka vedla stezkou po
krkonošských svazích vzhůru k nedaleké státní hranici s Polskem. Při té příležitosti bylo možné uvědomit si, jak
proměnlivá byla historie správy tohoto území. Vždyť za posledních 300 let se osada Údolí naděje (dříve
Hoffnungsthal) – starobylý název doliny, na jejímž území se v současné době nalézá chata SPORT SKI – ocitla na
území Rakouska, poté Pruska a posléze Polska, přičemž součástí České republiky se stala až roku 1958. Odpolední
kroky vedly na protilehlé svahy Jizerských hor. Díky skvělé fyzické kondici našich školáků se nakonec ukázalo, že
v součtu oba drobnější výlety znamenaly rekord v dosažené vzdálenosti – 19 kilometrů.
Plánované cíle čtvrtečního programu se nacházely na území Jizerských hor. Protože byly mezi sebou poněkud
vzdálenější, užili si kouničtí účastníci místní železniční i autobusovou dopravu. Návštěva jiřetínské dřevozpracující
firmy Detoa (oficiální název Detoa Albrechtice) přinesla nejen zkušenost z poznání současného provozu a
výrobního postupu, ale i zběžnou orientaci v dřívější a nynější produkci hraček. Asi nejslavnější figurkou továrny je
v současné době všem dobře známý krteček. Naši mladí cestovatelé a objevitelé znovu okusili tvořivou dílnu,
během níž hojně zapojili fantazii a z dřevěných součástek sestavovali vlastní návrhy a konstrukce. Velkým cílem
dne byla také přehradní nádrž Souš, která krom jiného zásobuje pitnou vodou města Jablonec nad Nisou a
Tanvald. V průběhu pěšího přesunu na ubytovnu výprava putovala náramně zvlněnou krajinou, v jejíž strategicky
významných místech bylo možné sledovat obrannou linii naší země, která byla budována před druhou světovou
válkou, na travnatých svazích se pásl hovězí dobytek…
Kouničtí čtvrťáci plně využili veškerý čas, který mohli v Libereckém kraji prožít. Na vlastní oči viděli krásné přírodní
památky a útvary a nahlédli pod pokličku života v horské oblasti. Vstřebávali kontakt s prací místních obyvatel a
mohli se vžít do způsobu života v regionu. Zároveň osvědčili svou vytrvalost, posílili fyzickou zdatnost (nachodili
téměř 60 kilometrů) a utužili kamarádské vztahy mezi sebou, když bok po boku šlapali po turistických cestách a
trávili svůj volný čas při rozličných hrách a dovádění. Zároveň se věnovali zdokumentování svého programu, neboť
si pravidelně zapisovali deníček. Mají tak naději, že si na týden prožitý na škole v přírodě budou moci po čase
vzpomenout a nabyté poznatky dále zhodnotit.
Petr Bajer